Bordun, huk
Bordunem se obecně rozumí táhlý tón, který je podkladem pro melodickou linku. K tomu se využívá různých nástrojů, například trumšaj, australské didgeridoo apod. Bordunovou strunu má například i středověká niněra. U dud je to většinou jednoplátková píšťala válcového (cylindrického) vrtání držící jeden táhlý tón, používá se pro ní také název huk. Tento tón lze u dudových bordunových píšťal často před hrou změnit v rozsahu jednoho tónu, tzn. pokud jsou například dudy laděné od tónu C (jako sopranová zobcová flétna), můžeme mít bordun buď v C a hrát stupnici C-dur nebo v D a hrát stupnici d-moll. Pro některé starší typy dud možnost přelaďování neplatí a naopak například relativně novější irské dudy uillean pipe mají možnost přelaďovat borduny přímo za hry.
Bordunová píšťala je laděna buď ve stejné oktávě jako přednička nebo je o jednu až dvě oktávy níže, výjimečně pak naopak o oktávu výše. Pokud dudy obsahují více bordunových huků, bývá mezi nimi interval oktávy nebo kvinty. Hráč má podle typu dud bordunovou píšťalu posazenou buď na rameni směrem dozadu (např. španělské gajta), nebo má 2-3 borduny rozloženy do vějíře na lokti (např. dudy skotského typu), nebo ji svírá pod paží směrem dopředu opřenou o měch (např. některé typy dud v Holandsku, Francii) nebo visí volně podél měchu (např. balkánské gajdy) nebo je napevno přidělána vedle hlavní předničky (např. jeden z bordunů u northumberlandských dud).